Nejdřív jsme se sešli celá škola na ranním kruhu, prohlíželi jsme si stužky, které jsme malovali v září a četli cíle, které jsme si tam napsali.

Pak jsme se rozdělili na první a druhý stupeň a děti prezentovaly, co dělaly o projektových týdnech.

Jakých projektů se zúčastnily? Co si vyzkoušely? Co se naučily? Co zažily? Co si odnesly?

Druhostupňáci zároveň reflektovali workshopy, které sami vedli.

Pak krásnou květinovou branou prošly deváťačky vstříc novému začátku na školách, které si vybrali.

A stejnou branou, ale v opačném směru přišli předškoláci mezi školáky.

Pak jsme si rozdávali vysvědčení a dopisy od rodičů a průvodců, dali si výborný guláš od Magdy a pokračovali ve volné zábavě a zobání laskomin od rodičů.

 

Co se dělo na škole v přírodě?

Předposlední červnový týden strávily děti z Volavce nabité dny na Hájence Samota blízko Sloupu v Čechách, kam už tradičně jezdíme na školu v přírodě.

Tentokrát jsme se věnovali zajímavým panovníkům (cca od 11. do 19. sdtoletí napříč světadíly).

 S Čingischánem jsme dobývali území od Číny po Ukrajinu.

 S Janem Lucemburským jsme vytáhli slepí do boje, tedy na různé úkoly se zavázanýma očima.

Pod vládou Alžběty jsme se zapojili do špionážní sítě, luštily šifry a hledali tajná místa podle hádanek a mapy.

 Důvěřivost a kulturní odlišnost Atahualpy, posledního in mého císaře, děti ztvárnily ve scénkách z konce jeho života.

💎S Mansou Musou, africkým panovníkem, jsme zjistili, co je inflace, ale také si přiblížili jeho opulentní cestu do Mekky, když jsme navštívili sklárnu v Kunraticích.

 S Ludvíkem IX. jsme naopak zkoumali pokoru, skromnost, soucit s nemocnými (i malomocnými) a vyzkoušeli si nějaká základní ošetřeníze zdravovědy.

 Celý čtvrtek jsme díky Honzovi P. strávili s Napoleonem. Nejdřív proběhl výcvik - husarů, gardistů, zdravotníků, zásobovačů, dělostřelců, a pak i bitva u Slavkova, která fungovala trochu jako oživlé šachy s výstřely.

V pátek ráno jsme historický program zakončili se statečnou Rání Lakšmí Báj, která se snažila udržet svoje indické město před Brity. 

A taky jsme jedli borůvky, koupali se, měli párty, lezli s Tomášem Ž. …

Díky všem, co se podíleli, jak na přípravě, rak akcí na místě.

 

Ve druhém projektovém týdnu opět nabídli rodiče své workshopy pro děti, aby přinesli roznaminost do jejich výuky. Díky.

Druhostupňáci a pár dobrovolníků z prvního stupně si připravilo workshopy pro svoje spolužáky.

Jaký přínos v projektech vidíme?

* Větší děti v roli lektorů rozvíjejí nejen komunikační, organizační a leadrovské kompetence, ale také mají s menšími děti společné zážitky, což může pomoci vztahům ve škole.

* Všechny děti zažívají autonomii, kdy si mohou vybírat projekty a alespoň trochu řídit svůj čas.

* Dostanou prostor činnosti, na které není během roku tolik času, což přidá rozmanitost do jejich učení.

Děti už háčkovaly, připravovaly letní závitky, vyráběly si placky, malovaly na trička a tašky, modelovaly v Tinkercadu klíčenku pro 3D tisk a měly individuální lekce na kytaru, hráli fotbal, pekly trdelníky, tančily, učily se triky na skatech a koloběžkách, uspořádaly balónkovou bitvu.

 

Dává vám smysl škola, kde děti dostávají prostor pro svoje zájmy, talenty, nápady a díky tomu rozvíjejí i další důležité kompetence?

Máme volná místa pro školní rok 2026/2027.

 

 

Druhostupňáci měly na programu botaniku, což je obvykle téma, které vyžaduje poměrně dost učení nazpaměť, a tak na něm můžu dobře vysvětlit, jak jinak se dá přistupovat k učení přírodopisu.

 

Výklad - opakování - test/zkoušení

Cyklus učení, který pravděpodobně zažívala většina z nás po většinu doby, kdy jsme chodili do školy.

Zejména u učiva, kde je potřeba si něco zapamatovat, nám to může dávat smysl.

Zároveň by se cyklus měl po pravdě doplnit ještě o jedno slovo.

Výklad - opakování - test/zkoušení - zapomínání.

 

Co děláme jinak?

Jak přistoupit k učení poznávání bylin, když to je přesně ten typ znalostí, kde je paměť potřeba.

Zároveň pro lepčí kontext potřebuju napsat, že nedávám dětem na přírodních vědách domácí úkoly, a mým cílem je, abychom se toho naučily co nejvíce o hodinách.

 

A tak jsme:

První botanické dopoledne venku sbírali rostliny, které se dají sníst. Dělali jsme salát, sirup, kopřivové chipsy.

Druhé botanické dopoledne jsme si dali za úkol ve skupinách ulovit, co nejvíc rostlin ze seznamu a zapamatovat si jejich názvy. (Doplnili jsme si to ecoprintem)

Třetí den jsme rostliny používaly k zapsání zašifrovaných slov. Děti nejprve v týmech skládaly rotliny za sebou tak, aby dávaly dohromady slova (na samohlásky použily kartičky). Měli k dispozici materiály s obrázky a názvy rostlin. A pak už bez materiálů luštily šifry ostatních týmů. Vedlo je to k tomu, aby si aktivně zapamatovávaly názvy rostlin.

Ne neumí všech asi 80 rostlin, se kterými jsme pracovali, jako když bičem mrská. Ale aktivně s rostlinami i jejich názvy pracovaly, a měly i rozmanité smyslové zážitky, což přeci jenom v mozku zanechá nějakou komplexnější stopu.

Zajímá vás naše komunitní škola?

Ozvěte se.

 

Návštěva městského divadla v Turnově

V dubnu jsme s dětmi navštívili Turnovské divadlo a užili si tak společně kulturní zážitek. Po představení jsme se vydali na procházku do parku v Metelkových sadech. Výlet jsme zakončili návštěvou u jedné z našich školkaček, kde jsme se společně naobědvali a děti si během odpoledne pohrály.

Ještě máme od září pár volných míst!

První stupeň se ve druhém pololetí věnoval geologickým érám.

Děti poznávaly živočichy, kteří se na naší planetě objevovali od prvohor do čtvrtohor, a tak logickým zakončením byla exkurze do Národního muzea.

I přestože jsme jeli poměrně dlouho vlakem a i výstavy Okna do pravěku a Zázraky evoluce vydaly celkem na 4 hodiny času, tak děti byly zvídavé a zažívaly radost, když objevily nějaké zvíře, na které hrály v hodinách hru, zpacovávaly ho na plakát nebo ho ztvárnily výtvarně.

 

Můj svět je předmět, ve kterém se děti z 1. stupně věnují jednomu tématu po delší dobu (většinou celé pololetí). Pracují s informacemi, výtvarně tvoří, hrají tematické hry a vyráží na výlety, které se k tomu hodí.

Dávají vám při učení integrované celky smysl?

Líbila by se vám takováto výuka pro vaše dítko?

Ještě máme volná místa do 1. a 2. třídy pro školní rok 2026 a 2027.

 

Ven chodíme za každého počasí, pozorujeme přírodu kolem nás a snažíme se jí vnímat všemi smysly. Na zahradě děti do záhonků vysázely zeleninu, o kterou se pravidelně starají. Pobyt venku je pro nás přirozenou součástí dne, kde děti mohou rozvíjet svou zvídavost i vztah k přírodě.

Povídala jsem si s jednou deváťačkou ze státní základky a strašně mě překvapilo, když říkala, že na výtvarce jen kreslí pastelkami.

Chtěla bych si myslet, že to je vyjímečný stav, který není daný preferencemi a filozofií paní učitelky (či strachem z nepořádku), ale třeba krátkou vyučovací hodinou, nedostatkem financí na materiál apod.

Mně při výtvarce přijde důležitá rozmanitost,

aby právě děti zažily, že výtvarka není jen kreslení tužkou/pastelkami.

A taky mi přijdou fajn techniky, kde není důležitý (dokonalý) výsledek.

Obkreslovat rysy v obličeji kamaráda na potravinovou folii nataženou v rámu dává prostor víc humoru než dokonalosti.

Když si k tomu přidáme inspiraci barevnými portréty od Picassa, Matisse a umělců s podobným nedogmatickým přístupem k barvám i tvarům, tak vzniká protor pro tvořivé experimentování.

A to mě samotnou baví víc než pokusy o realistické kresby

Je těžké ve světě AI učit děti umět porozumět textům?

 

Jsou celkem zdatní v tom, že si hodí článek do Chatu a řeknou mu, ať jim ho zlednodušší.

Přesto je to v něčem pořád stejné jako za nás.

Pamatuju si, jak moji spolužáci byli schopni odříkávat texty se složitými pojmy z Wikipedie, aniž by tušili, co říkají a zároveň jim bylo úplně jedno, že do důsledku textu nerozumí.

Dostávali pokyny. Mluv svými slovy tak, abys tomu rozuměl.

Na druhém stupni se teď v přírodních vědách věnujeme genetice.

Je to těžká látka.

 

Ale asi většina tušíme, že praktické využití prostupuje obrovské množství oborů už teď.

V lékařství se řeší nejen genetické poruchy, predispozice k onemocněním, prenatální diagnostika, ale už i léčba na úrovni genů. Znalosti z genetiky potřebujete při zkoumání potravin (GMO), jsou využitelné v kriminalistice, genealogii atd.

Zároveň je dost pravděpodobné, že míra využití nástrojů praktické genetiky bude stoupat.

Pro většinu děti je přírodopis na základce poslední možnost, kde získávají ucelenější informace o svém těle.

Mohla bych je nechat naučit se nazpaměť názvy genetických nemocí, karcinogenních látek atd.

Ale přijde mi důležitější rozvíjet schopnost porozumění textu, rozlišování hoaxů od vědeckých informací, ...

A taky rozpoznávání stavu, kdy už textu opravdu rozumí do nejmenších detailů.

 

Ve čtvrtech jsme pracovali s metodou, kde je nějaký výzkum/problém uveden na konkrétním příkladu a velmi jednoduše je popsaná situace.

Děti postupují v jednotlivých krocích:

1) Přečtou si to a řeknou, o čem to je.

2) Najdou místa, která pro ně nejsou srozumitelná.

3) Připraví si konkrétní otázky, jak by se na to nesrozumitelné místo zeptaly.

4) Zkusí si představit, jak by to podle nich mohlo fungovat.

5) Diskujují o tom spolu.

6) Hledají si odpovědi na konkrétní otázky.

 

Příklad: V textu se objeví pojem "Přečetli DNA".

 

Jak mohou vypadat otázky:

Jak přesně probíhá čtení DNA?

Proč se tomu říká čtení?

Co jsou ta písmenka, která se čtou?

Co přesně se děje v laboratoři?

Co přesně se děje na úrovni buňky?

Během tohoto procesu si děti připravily nový text, kterým měly ostatní seznámit s jedním z praktických využití genetiky.

Ostatní děti poslouchaly a měly za úkol položit otázku na místo, které jim ještě nění jasné a nejsou schopni si to představit.

(Celému tomu procesu ještě probíhalo, že jsme si hráli s duplem na replikaci a transkripci DNA a tedy si opravdu konkrétně dokázali představit třeba pojem mutace).

 

Co zaručeně funguje na motivací dětí k učení?

Když můžou při učení něco sníst nebo vypít:).

Naladit se na učení po prázdninách není vždy úplně plynulé, a tak dává smysl promýšlet, co by mohlo děti o matice fakt bavit.

Ale zároveň, aby to nebylo jen hraní si bez cíle.

Když děti převádí jednotky, nebo počítají slovní úlohy s různými jednotkami, tak se často stává, že chybují a vychízejí jim jiné řády, seknou se o 10 x , 100 x, ...

Když se děti setkávají prakticky s délkami, obsahy, objemy, ..., tak mají mnohem lepší představu o hodnotách, které jim vycházejí a nenalijí si pomyslně ve slovní úloze do skleničky 250 l vody, ale 250 ml.

A tak jsme nejdřív hrály hru, kde děti používaly stříkačky o různém objemu a měly za úkol naplnit sklenici vodou.

Každá sklenice byla jinak velká, a tak jsme vítěze museli zjistit pomocí měření objemu. Používali jsme kádinku, odměrku a stříkačku.

Po zapsání si převodních vztahů, jsme se vrátili do praxe.

Namíchali jsme si limonádu ze šťávy a minerálky - používali jsme stříkačky a odměrku na odměřování objemu a dodržování poměru. Zjistili jsme, že když si uděláme šťávu podle návodu na obalu, tak je pěkně sladká:)

Dává vám smysl učit se prakticky a myslet na motivaci dětí k učení?

V úterý 24. 3. v návaznosti na jarní slavnost proběhly prezentace ročníkových projektů.

Již od začátku naí komunitní školy hledali průvodci na Volavci, jak u dětí rozvíjet různé kompetence.

Jedním z ověřených způsobů jsou dlouhodobé úkoly - projekty.

Děti si podle svého zájmu volí téma, aktivitu, dovednost,...

Potřebují si zvolit konkrétní cíl, plánují jednotlivé kroky, bojují s prokrastinací či leností, narážejí na chyby v postupu, hledají nové cesty, objevují nové zdroje informací, případně lidi, kteří jim mohou být nápomocni...

A nakonec si připraví prezentaci, kde popisují, jak se jim dařilo, případně předvedou praktickou ukázku.

Letos děti strukturou projektů provázel Honza P. (tatínek jednoho volaveckého dítka). Přinášel mezi děti profesionální tipy pro projekty a prezentace, ale i prima mužský element, který druhostupňáci ocení. Díky.

 

A čemu se děti věnovaly?

Hrály na bicí (Maty) a na kytaru (Kilián),

prohlubovaly si své dovednosti v 3D tisku (Jenda) a tiskliy auto (Miky),

vařily a poznávaly mezinárodní (zejména asijskou) kuchyni (Ella a Pepa),

tvořily háčkované objekty (Natka) a japonské masky (Tonda).

A ještě jsme tu měli prezentaci koloběžkových triků (Pepi).

Díky všem za nasazení i překonávání komfortních zón.

Deváťačky měly vzhledem k přijímačkám ročníkové projekty dobrovolné, vznikly poličky, 3D tisky a zorganizovaly prezentace projektů. Díky.

 

Jarní slavnost - vynášení Morany.

Na fotce je zachycená hra, kterou jsme hráli na Mém světě, abychom objevili, proč vyhynuli dinosauři.

Jestli je výhodnější být masožravec, býložravec nebo všežravec?

Jestli je lepší být malý nebo velký?

 

A proč volíme formu hry před výkladem?

 

V čem je mocná hra?

 

Je to přirozený způsob, jak se učí mláďata savců, a tak si děti dost často ani nevšimnou, že se něco učí.

Pohyb pomáhá dětem uvolňovat přebytečnou energii, a tak se můžou lépe soustředit.

Některé principy jsou pro děti příliš abstraktní, ale ve chvíli, kdy se například promění v různé druhohorní živočichy, tak jsou schopny pochopit příčiny vymírání druhů i evoluce nových.

Stává se, že při hrách vznikají situace plné emocí.

S železnou pravidelností se najde pár dětí, kterým hra přijde nefér.

(Jakákoliv hra:).

Jednak v tomto případě přírodní výběr v druhohorách opravdu fér není:).

A za druhé je klidně možné, že hra je jen záminka (nebo poslední kapka), která umožní emocím, aby šly ven.

A možná lepší být naštvaný na hru, pravidla, než si pak vybít frustraci během interakce dětí o přestávce.

Náročné je to samosebou pro průvodce:).

Naštěstí máme výhodu, že jsme dospělí a náš mozek je o něco integrovanější než ten dětský.

 

Dávají vám výhody her při učení smysl?

Chtěli byste takovou školu pro svoje dítě?

Ozvěte se nám.

 

 

Druhým pololetím provádí skupinu 1. a 2. třídy Malý princ.

Tvořili jsme bedýnky pro beranka a třídili slova podřazená a vymýšleli pro ně nadřazené. Nebo hledali společný kořen slov.

Tvořili jsme pro ohrádky a vyvozovali násobky 2.

Popisovali jsme beránka, kterého bychom měli v krabičce my.

Cestovali jsme prstem po mapě a počítali, jaký čas bude v Londýně, Seattlu, Sydney nebo ve Wellingtonu, kdyz z Prahy odletime treba ve 14:00 a přeletíme časová pásma.

Počítali jsme souřadnice a vytvářeli vlastní souhvězdí.

Četli jsme si a dělali si výpisky o baobabu. Vytvářeli své planety a seli na ně "baobaby".

Šli do lesa a měřili obvody kmenů a porovnávali s kmenem baobabu.

Hráli matematické deskové hry inspirované Malým princem. Zabývali se sopkami a sháněli o nich informace.

Nebo se jeli podívat na výstavu Malého prince do Semil.

 

Za tematickým dlouhodobým programem stojí Romča - průvodkyně v prvním dvojročí.

 

Určitě záleží na konkrétní skupince dětí, tématu ("školnímu předmětu"), kterému se věnujeme a i na stylu učení konkrétního průvodce.

A co o sezení/nesezení v lavicích říkají odborníci?

V jedné poměrně nové studii měly děti na výběr, zda budou pracovat v lavici, na koberci, "sedícím" míči, u nízkého stolku na zemi atd.

A ukázalo se, že:

Většina dětí si častěji vybírala alternativní místa než klasickou židli.

Některé děti si tradiční židli nevybraly skoro vůbec.

Během dne místo měnily podle toho, jak se cítily a na čem pracovaly.

Úkoly dokončily – i když neseděly „ukázněně“ v lavici.

Prostor si volily podle toho, kde se jim nejlépe pracovalo.

I toto má vliv na vnitřní motivaci dětí k učení (podporuje jejich pocit autonomie).

A tak nám přijde přirozené, že děti se u nás v komunitní škole učí i na koberci, i v lavicích. Když mají nějakou samostatnou nebo i týmovou práci, tak je necháme, aby si vybrali místo, kde se jim bude dobře pracovat.

A kde se nejlíp učí vám a vašim dětem?

 

V Mém světě se první stupeň přehoupl do tématu geologických ér.

Trilobiti, obří vážky, první rostliny nebo neobjasněné Tullyho monstrum byly první fosílie, které měly děti za úkol najít a sekládat dohromady.

Pak jsme se podívali na video, jak by to vypadalo, kdyby se celý geologický věk odehrál za 24 hodin.

(Mch. Člověk by se objevil ve 23:59:23)

Hra Evoluce, kde se stříhá a z vajíčka se vyvíjí kuře, pak slepice, pes, opice a člověk, mě trošku drásá, a tak jsme si zvířátka vyměnili a udělali si linii bezobratých a obratlovců. Každé zvíře jsme doplnili nějakým pohybem.

(Zároveň jsme si povídali o tom, že se nevyvíjí jedno zvíře z druhého, ale že mají společné předky).

V posledním bloku jsme začali vyrábět prvohorní vážky.

Je super mít možnost učit tematicky, nezačínat každou hodinu s jinou disciplínou.

Děti mentálně zůstávají v tématu, a tak je proces plynulejší, než když musí o každé přestávce přepnout mezi jednotlivými předměty.

Ve škole Volavec se takto učí každý čtvrtek Můj svět na prvním stupni a Přírodní vědy nebo Věda a technika na druhém stupni.

 

Má být umění angažované?

Kde je hranice mezi uměním a čímkoliv jiným?

Jak vymyslet výtvarnou činnost, která může najednou oslovit děti od 3. po 9. třídu?

 

To nejsou otázky, na které je vždy jednoduchá odpověď:).

 

Na jedné z hodin výtvarky nám jako motivace posloužil Banksy.

Promítli jsme si jeho práce.

Prvostupňáci měli za úkol vybrat dílo, které je zaujalo.

Druhostupňáci měli objevit témata, ke kterým se Banksy vyjadřuje.

Samotná výtvarná činnost byla výroba vlastních šablon, přes které jsme stříkali foukacími fixami.

Prvostupňáci na libovolné téma.

Druhostupňáci se měli zamyslet nad tím, které téma je tak oslovuje, že by byli hypoteticky ochotni riskovat problémy s policií a šli by ho sdělit světu.

Většina z nich jsou romantici a chtějí na světě víc pozitivních lidí a lásky.

Dalšími tématy bylo např. USA, Roblox.

 

Zajímá vás škola, kde mají děti prostor tvořit si své názory, reagovat na zajímavé podněty z kultury i společnosti, diskutovat, ale i učit se fungovat ve věkově rozmanité skupině dětí.

 

Ozvěte se nám:).

 

Máme za sebou i druhý projektový týden.

Moc děkujeme našim skvělým rodičům za nabídku workshopů a zážitků, které pro děti připravili.

 

Co si děti mohly vyzkoušet?

• Kovotepání a drátování s Pavlem.
• Pečení medovníku s Janou.
• Tvoření medových koulí s Romčou a Kájou.
• Saunování s Katkou.
• Vyrábění břidlicového srdce s Maruškou.
• Prohlídku zákulisí divadla s Davidem.
• Ňuňání štěňátek s Šárkou.
• Sbírání chorošů a vyrábění razítek s Míšou a Pavlem.
• Malování jaguou, ochutnávání tropického ovoce, příprava kakaa a kávy s Terkou.
• Vyřezávání s Kristýnou.
• Vyrábění  bezových korálí s Kájou a Romčou.
• Stopování lesní zvěře s Páťou

V prvním projektovém týdnu se v roli lektorů workshopů objevily převážně děti.

V pondělí se vyrábělo z fima, připravovalo se sushi a učily se šachy.

V úterý se háčkovalo, tančilo, učilo se na kytaru a hrál se ping pong.

Ve středu proběhla čtenářská dílna a skvělý šachový turnaj.

Ve čtvrtek se vyráběly samolepky, květináče z plechovek, hrál se poker, rozpohybovávaly se obrázky a proběhla bojovka ve sněhu.

Program doplnili rodiče (Terka s tropickými plody, kakaem a kávou) a průvodci s tvořením kalendářů, matematikvou pomocí geogebry, konzulace mi z češtiny apod.

Připravit pro nějakou skupinku dětí workshop rozvíjí u dětí několika násobně více kompetencí než se jen účastnit hodiny připravené učitelem (nemluvě o tom, když je to navíc frontál).

 

Dádá vám smysl škola, kde se opravdi snaží rozvíjet kompetence dětí.

A máte odvahu vidět hodnotu v něčem, co se jednoduše nedá změřit písemkou ve formě testu?

 

Ozvěte se nám.